ANGÍNA
S nostalgickým povzdechem nelze než připomenout, že léto je dávno pryč, listopad přechází v prosinec a můžeme se začít těšit na vánoční nadílku. Doslova k vzteku ovšem je, že řadu z nás v tomhle období zcela tradičně postihne otravná rýma, úporný kašel, nebo dokonce nemoc, která je mimo jiné obzvlášť nefér vůči naší touze vychutnat si štědrovečerní pochutiny.
Správně, řeč bude o angíně.
Někdy stačí výraznější změna počasí (náhlé ochlazení, vedra) a nepříjemné příznaky na sebe nenechají dlouho čekat. Za pár dní pak pro někoho začíná hotové peklo.
Je sice pravda, že v dnešní „antibiotické“ době se závažnější komplikace angíny (sepse, revmatická horečka) vyskytují jen vzácně, nicméně i samostatně dokáže toto relativně „banální“ onemocnění pěkně potrápit.
Jako angíny označujeme akutní záněty krčních mandlí (tonzil) a okolní lymfatické tkáně – hovoříme o tzv. akutních tonzilitidách.
Nejčastěji jsou přitom postiženy právě patrové (krční) mandle.
Postižení nosohltanové mandle bývá časté u dětí, které mívají tuto mandli zvětšenou.
Vzácnější výskyt má pak akutní zánět jazykové mandle.
Angínu může vyvolávat několik různých původců, nejčastější je bakteriální původ zánětu.
Původci
Nejčastějším, ale ne jediným, původcem angíny bývá infekce bakteriální, a to zejména streptokoková.
K přenosu dochází kapénkovou infekcí, případně potravou. Zdrojem infekce může být i člověk bez zjevných příznaků onemocnění, vzhledem k možnému přežívání streptokoků v kryptách mandlí (viz.oddíl „Chronické tonzilitidy“).
Méně časté virové angíny mají na svědomí např. viry chřipky, herpetické viry, příp. viry infekční mononukleózy (virus Epstein-Barrové, cytomegalovirus). Virové angíny jsou často angínami doprovodnými (viz. výše).
Poměrně vzácné jsou angíny plísňové, se kterými se setkáváme zejm. u chronických zánětů a u pacientů s poruchou obranyschopnosti (AIDS, aj.)
Při akutní tonzilitidě bakteriálního původu, tedy nejčastější formě angíny, je inkubační doba zhruba dva až čtyři dny. Po tomto období se začínají dostavovat první typické příznaky angíny.
Nesmíme však opomenout rozdělení angín na samostatné a doprovodné (symptomatické) – vznikající jako místní příznak celkového infekčního onemocnění.
Samostatné angíny
Typická forma samostatné angíny je zastoupena výše uvedeným postižením patrových mandlí. Podle místního nálezu v krku může rozlišit dva typy – angínu povlakovou a angínu katarální.
Povlaková angína bývá zpravidla streptokokového původu, nejčastěji se s ní setkáváme u dětských pacientů ve školním věku a u dospívajících.
Na tonzilách jsou při pohledovém vyšetření patrné splývající povlaky bělavé barvy, které nepřesahují okraj mandlí. Tento typ angíny se někdy označuje též jako hnisavá angína
Katarální angína – Samostatně vzniká obvykle jako předstupeň angíny povlakové, jinak též při chřipkových onemocněních. Představuje povrchový zánět sliznice, který se projevuje překrvením mandlí, jejich zarudnutím a zvětšením.
U samostatných angín se všeobecně setkáváme zejména s následujícími příznaky:
Rychlý vzrůst tělesné teploty, mnohdy přes 38° Celsia.
Intenzivní bolest v krku, která často vystřeluje směrem do ucha a stupňuje se při polykání.
Pocity řezání a bodání v krku.
Zduření krčních uzlin a jejich bolestivost.
Třesavka, schvácenost.
Zvětšení krčních mandlí, jejich pokrytí bělavými povlaky, příp. drobnými vřídky, aj.
Přítomná může být (zejm. děti) bolest břicha, nevolnost a zvracení.
Zvětšení mandlí může být natolik razantní, že dochází k dýchacím obtížím, v extrémním případě až k dušení.
Diagnóza a léčba
Kromě popisu subjektivních obtíží pacienta a pohledového vyšetření patrových mandlí včetně okolních tkání je na místě provedení výtěru z krku, který může potvrdit streptokokovou infekci.
Pokud se potvrdí streptokokový původ angíny, přichází již v časné fázi onemocnění zahájení antibiotické léčby, obvyklým antibiotikem první volby je stále penicilin, antibiotika jiné řady se uplatní zejm. při alergii pacienta vůči penicilinu.
Pokud není potvrzena streptokoková infekce, je časné nasazení antibiotik zbytečným krokem. Nutno podotknout, že v mnoha případech byla (zejména v dřívějších dobách) antibiotika nasazována ihned, automaticky. Je to sice částečně pochopitelné, vzhledem k faktu, že bakteriální původ angíny je oproti ostatním výrazně četnější, nicméně o negativech tohoto postupu v případě jiného než bakteriálního původce onemocnění snad netřeba ani mluvit. Časné nasazení antibiotik se ovšem doporučuje pouze u streptokokového původy angíny. I v případě podezření na jiného bakteriálního původce se zpravidla doporučuje nejprve po tři až pět dní léčba symptomatická.
V počátcích onemocnění se tedy za vhodnou považuje léčba podpůrná. Uplatňují se antipyretika a analgetika (Paralen, Aspirin, Ibalgin, Ataralgin), dále antibakteriální a protizánětlivý sprej (Bioparox), či kloktadla.
Součástí léčebného režimu by měl být klid na lůžku, dostatečný příjem tekutin a zvýšený přívod vitamínů. Pomoci může i priessnitzův obklad na krk.
Při včasném zahájení léčby ustupují obtíže během jednoho týdně
Doprovodné angíny – herpangína
Doprovodné - symptomatické angíny, které jsme zmínili výše, se vyskytují například při chřipkovém onemocnění, spále, nebo infekční mononukleóze.
Zvláštním typem je pak rovněž tzv. herpangína – virové onemocnění vyznačující se výsevem drobných, puchýřků s lokálním zarudnutím, které se objevují na mandlích, v ústní dutině i v hltanu a posléze se vyvíjí v několikamilimetrové vřídky kryté povlakem. Onemocnění provází rovněž vysoké horečky a silná bolest v krku.
.
Chronické tonzilitidy
Chronické záněty patrových mandlí se řadí k velmi častým onemocněním v dospělosti.
Vyznačují se mírnějšími příznaky, zejména pobolíváním a nepříjemný škrábáním a pocitem cizího tělesa v krku, které pacienta nutí k pokašlávání.
Patrové mandle, které jsou v normálním případě jednou z předních linií obranyschopnosti lidského organismu vlivem chronického bakteriálního zánětu tuto funkci částečně (či zcela) ztrácí a stávají se naopak zdrojem infekce.
Krypty tonzil, které si můžeme představit jako mnohočetné záhyby a „chodbičky“ vedoucí různě hluboko do mandlí, ve většině případů chronického zánětu patrových mandlí obsahují nahromaděný hnis tvořící tzv. čepy. Ty jsou zpravidla patrné na mandlích jako žlutavé skvrnky, způsobují zápach z úst a pocit cizího tělesa v krku.
Krypty tonzil jsou tak zdrojem infekce hrozícím recidivujícími angínami a rovněž rizikem přenosu na jinou osobu a to i v případech, kdy sám pacient aktuálně nepociťuje žádné výraznější příznaky onemocnění.
Kdyby ty tonzily nebyly
Léčba chronických tonzilitid má pouze omezené možnosti. Přechodně lze využít prostředků k dezinfekci ústní dutiny a hltanu, v počáteční fázi je přínosná podpora obranyschopnosti. Opakované odstraňování čepů se vzhledem k přetrvávání jejich tvorby a se zohledněním dalších rizik (poranění, zanesení čepu do hlubších míst krypty) nedoporučuje jako dlouhodobě účinná terapie.
Při opakovaných, častých vzplanutích onemocnění a s přihlédnutím k riziku chronické tonzilitidy coby ložiskové infekce, která může být zdrojem postižení řady dalších, i vzdálených orgánů, lze po posouzení přínosu tohoto kroku přistoupit v opodstatněných případech k tonzilektomii – odstranění celých krčních mandlí.
Rudolf Hála
Zdroje:
prim. MUDr. Bohumil Markalous: Nemoci Krku. TRITON, s.r.o., Praha 2004.
Velký lékařský slovník On-Line - https://www.maxdorf.cz/maxdorf/vls/
https://www.medicabaze.cz/index.php?sec=term_detail&termId=189&tname=Ang%C3%ADna