O ČAJI
léčivé účinky čajů
Jak jen začít hovořit o čaji? Ačkoliv spoustě lidí tento nápoj mnoha podob nepřijde nikterak výjimečný (snad proto že jeho pití je pro ně každodenní samozřejmostí), je jisté, že čaj je zkrátka fenomén.
Čaj totiž mimo jiné rovněž psal dějiny, hýbal ekonomikou, účastnil se válek a vůbec všelijak měnil osudy jak jednotlivců, tak celých národů.
Jako nápoj přitom představuje neskutečné množství možností přípravy, nepřebernou škálu chutí i vůní a v řadě případů též léčebných účinků.
Při pohledu do šálku, z něhož v podobě lehounké páry stoupá příjemná vůně, v okamžiku kdy paprsky svítání odhalí skvostnou barvu čaje, při prvním posilujícím a občerstvujícím doušku… je tedy nutno smeknout a blahořečit prvnímu lístku, který se kdy snesl do vroucí vody.
Inu, dosti romantiky a zpět na pole medicíny. I když, netřeba zase tak spěchat. Čaj jako nápoj i jako lék si jistě zaslouží více, než jen suchopárné shrnutí zahrnující výčet látek, které mohou být prospěšné lidskému organismu. Omlouváme se tedy těm, pro které náš obšírnější úvod bude pouze ztrátou času, jelikož se nebude týkat pouze vědeckých faktů, ale zaměří se nejprve na hlavní druhy čaje a způsob jejich úpravy.
Není čaj jako čaj
Co si totiž pod pojmem čaj vlastně představit? Ano, jistě. Pro řadu lidí je čaj to něco matně viditelné skrze sáček, který se zkrátka hodí do hrnku, přelije se vroucí vodou a za chvilinku je hotovo.
I pokud se však zaměříme pouze na sáčkovaný čaj (který je pro čajového znalce obvykle pouze něco jako „čaj poslední záchrany“, tj. až poslední možnou volbou) existuje možných „náplní“ sáčku opravdu značné množství. V úplném základu je tedy nutné se ptát „co je vlastně čaj?“
Možná se tato otázka zdá na první pohled úplně nesmyslná, ale vezmeme –li v úvahu současnou nabídku čajů a čajových směsí, je jediná přibližná definice čaje asi „cokoliv rostlinného původu přelité horkou vodou“.
V zásadě je tedy vhodnější rozdělit skupinu jménem čaj nejprve na dva základní díly a to na 1) čaj chápaný jako nápoj připravovaný zejména z listů čajovníku, a 2) „čaj“ připravovaný z jiných rostlin, případně čehokoliv jiného, přičemž momentálně pomineme všemožné směsi vznikající zahrnutím obou skupin v jednom nápoji.
„Pravý čaj“
Tento pojem si dočasně vypůjčíme pro nápoj připravovaný z čajovníku čínského (Camellia sinensis), neboli zkrátka pro čaj z čajovníku. Dnes užívaný latinský název tohoto stálezeleného keře (event. stromu) odkazuje, pro mnohé jistě nečekaně, svůj původ ze jména brněnského rodáka, jezuity Georga Josefa Kammela (* 21.4.1661), který mimo jiné působil 17 let jako misijní lékárník na Luzonu (Filipíny), kde se mimo jiné podrobně zabýval studiem místního rostlinstva (pozn.: k výše zmíněnému pojmenování (resp. přejmenování) čajovníku však došlo až mnohem později).
To je však z pohledu historie čaje poměrně nedávná minulost, která souvisí i s „opožděným“ příchodem čaje do Evropy (i zde si ovšem velmi rychle získal řadu příznivců, která se dále rapidním tempem rozrůstala).
Za kolébku pěstování čaje je pak samozřejmě považována Čína. Předpokládá se přitom, že zde byl čaj znám již několik tisíc let před začátkem našeho letopočtu.
Zpočátku bylo užívání čaje běžné spíše mezi bohatými čínskými vrstvami a užívali jej též tehdejší lékaři, do kulturního povědomí lidí se více dostává až ve 4. století a výslovně masové rozšíření pití čaje můžeme zařadit až do 10. století.
V našich podmínkách používaný výraz „čaj“ vychází z čínského označení „čcha“. Převzali jsme jej od těch národů, které měli s Čínou samostatné obchodní styky nezávislé na holandských aktivitách (viz. níže), zejména pak přes oblast Ruska.
Označení pro čaj však nebylo jednotné ani v samotné Číně. Například v provincii, se kterou v prvním sledu navázali styky holandští obchodníci se čaji říkalo t´e. Odtud název užívaný např. v Anglii (tea), Německu (thee) a podobně.
Historie čaje je ovšem rozsáhlá a také velmi zajímavá. Bohužel, není možné se ji na tak krátkém prostoru náležitě věnovat. Naštěstí pro zájemce jsou k dispozici velmi kvalitně zpracované publikace, které se tímto tématem zabývají. Nám nezbývá, než tuto kouzelnou stránku čaje překročit a zaměřit se na hlavní druhy čaje připravované veskrze z lístků čajovníku.
Nepříliš významné pro nás budou i druhy čajovníku v závislosti na jednotlivých oblastech původu, které se liší jak vzrůstem (až 30 metrů!), tak vzhledem listů. Planý čaj(ovník) doznal od hluboké minulosti vlivem šlechtění značných změn a křížením jednotlivých čajovníků se prakticky vytratil prapůvodní čaj. Běžnému člověku je však zpravidla známo, že co se oblasti pěstování týče, vystupují nejvýznamněji tři druhy čaje a to čínský, indický a cejlonský, ačkoliv vzhledem k oblastem, kde se v současnosti čaj pěstuje, jde o výčet značně úzký. Čaj tak můžeme rozdělit podle oblasti pěstování, zda jde o čaj nížinný či horský, atd. Nás však bude zajímat zejména „barva“ čaje, tedy základní druhy tohoto nápoje v závislosti na způsobu přípravy.
Bílý, zelený, černý…
Přejmenování čajovníku (Camellia sinensis, viz. výše) předcházel i nechtěný omyl Carla Linného, který si pro vědecké účely nechal dovézt z Číny čajový keř. Později jej označil jako Thea sinensis a vyčlenil z něj dvě formy – Thea bohea, neboli černý čaj(ovník) a Thea viridis, neboli zelený čaj(ovník). Až později vyplynulo, že oba druhy čaje jsou připravovány ze stejné rostliny a nejde tedy o dva rozdílné botanické druhy. Mnoho lidí se však dodnes domnívá, že jednotlivé „barvy“ čaje určuje druh rostliny (čajovníku), z které se připravuje. Toto rozdělení je však dáno pouze a jen rozdílným postupem při zpracování čajových lístků. Nejvýraznější úlohu hraje přitom v tomto procesu míra oxidace látek obsažených v čajových lístcích.
Černý čaj – je pravděpodobně nejoblíbenější zejména v Evropě. V Číně bývá označován také jako červený čaj. Proces jeho výroby je zhruba následovný:
Sklizené čajové listy se nechávají zavadnout ve stínu zhruba po dobu 16 – 20 hodin. Během této doby se z listu odpaří asi polovina přítomné vody, listy se stávají měkčími a ohebnějšími, přestávají se lámat. Listy se následně svinují (někdy současně i drtí a trhají), v dnešní době již v největším měřítku strojově. Během tohoto procesu dochází k narušení buněk v listech a mísení jejich obsahu za současného okysličení. Poté se nechává ještě určitou dobu volný průchod oxidačním procesům
Černé čaje jsou pro svůj způsob výroby zpravidla chuťově plnější a obsahují větší množství kofeinu (ne však vždy!) než např. čaje zelené. Oproti tomu se oxidačním procesem snižuje značně obsah právě těch látek, kterým se přičítá nejvýznamnější vliv na lidské zdraví. Do obliby u nás proto stále více přichází také čaj zelený.
Zelený čaj – se po zavadnutí ihned zprudka suší (příp. se provádí napařování) aby se zamezilo oxidaci a teprve poté se svinuje, případně k sušení nebo jiné teplené úpravě dochází v co nejkratší době po svinování. Zelený čaj je tedy minimálně oxidovaný a zachovává si nejvyšší množství prospěšných látek
Ještě o pomyslný stupeň výše stojí bílý čaj. K jeho přípravě se sklízejí ještě nerozvinuté, ochmýřené čajové lístky (listové pupeny) zpravidla z vrcholových tipsů (výhonků. Pozn. – na kvalitní čaje se používá maximálně prvních tří lístků z vrcholu větvičky). Po zavadnutí se nesvinují, pouze se suší a zamezuje se zcela oxidačnímu procesu. Bílý čaj je tak chuťově nejbližší čaji čerstvému a má vysoký obsah příznivě působících látek, o kterých si za moment konečně něco povíme.
Samozřejmě i dle tohoto dělení existuje řada dalších druhů čaje – např. Pu-Erh, který je vystaven oxidaci ještě mnohem déle než čaj černý, nebo Oolong, který lze v tomto ohledu zařadit někam mezi čaj zelený a černý. Mohli bychom pokračovat i dále, našim záměrům však bohatě popsaný výše uvedený stručný výčet.
POLYFENOLY
katechiny
Konečně se tedy dostáváme k oněm zdraví prospěšným látkám obsaženým v „pravém čaji“, tedy čaji z čajovníku. Vyšší zastoupení těchto látek pak mají zejména zelené a bílé čaje.
Ačkoliv se můžeme setkat s jejich různým pojmenováním (flavonoidy, taniny, třísloviny) v současnosti je asi nejpřesnější právě výše uvedené označení, kterého se s laskavým svolením čtenáře přidržíme.
Zkráceně – chemicky jsou polyfenoly látky, které obsahují ve své struktuře benzenové jádro a několik hydroxylových skupin.
Z této skupiny pak můžeme vyčlenit právě: flavonoly, flavandioly, flavonoidy a fenolové kyseliny. Opět škrtněme to méně podstatné a uveďme, že převážná většina polyfenolů obsažených v čaji se řadí k flavonolům, které se v tomto případě označují také jako „čajové katechiny“. Nutno poznamenat, že názvosloví výše uvedených látek je v jednotlivých zdrojích často tak pokroucené, že ani my si nedovolujeme jít do hlubších detailů.
Zdravotní účinky
Je až s podivem kolik léčebných i preventivních účinků se čaji (zejm. zelenému a bílému) přisuzuje. Nicméně z řady výzkumů a laboratorních pokusů vychází opravdu velmi dobré hodnocení, zejména při vyšší spotřebě tohoto nápoje (čistě orientačně 5 – 10 šálků denně).
Vysoce ceněný je antioxidační účinek těchto látek, zejména pro předpokládanou (laboratorně prokázanou) preventivní účinnost proti vzniku nádorových onemocnění. V tomto ohledu byly potvrzeny preventivní účinky (zeleného) čaje ve spojitosti s rakovinou žaludku, střev, jícnu, prsu, prostaty a údajně též kůže.
Bylo dokonce zjištěno, že jeden z katechinů (epigallokatechin gallate – EGCG) disponuje schopností vázat urokinázu, která se uplatňuje mimo jiné při tvorbě nádorových metastáz. Mimo to údajně EGCG přispívá k regulaci tělesné teploty a napomáhá odbourávání tukových buněk. Jakou měrou lze ovšem pomocí čaje „hubnout“ lze jen stěží prokázat, zvláště díky obtížné prokazatelnosti a masivní reklamní propagaci, která často ráda zveličuje.
Následují ovšem další příznivé účinky, z nichž pro každý existuje alespoň jedna vědecká studie prokazující jeho platnost. Najdou se ovšem i kritické hlasy, které nepovažují tyto účinky (příp. některé z nich) za dostatečně prokázané, ačkoliv často jejich možnost připouští.
K dalším pozitivům zeleného čaje se tak řadí příznivý vliv na snižování krevního tlaku, snižování hladiny krevního cukru a rovněž cholesterolu v krvi. Dále se katechinům připisují antibakteriální a antivirové účinky, či pozitivní působení na trávicí ústrojí. Obsah fluoru v čaji posiluje zubní sklovinu a pití čaje také zpomaluje množení bakterie strptococcus mutans, která je původcem zubního kazu. Dále nacházíme studie prokazující vliv zeleného čaje na omezení vypadávání vlasů a dokonce jeho schopnost bránit virům HIV v napadání T-buněk. S průkazem této schopnosti u lidských pacientů buďme však raději opatrní.
Pro obsah alkaloidů (kofein, teobromin, theofylin) se k dalším příjemným vlastnostem čaje řadí tonizující účinek, opěvován je pro celkové povzbuzení organismu, zvýšení pozornosti, nebo třeba využití v léčbě astmatických záchvatů (theofylin).
Z minerálních látek obsažených v čaji zmiňme zejména draslík, hořčík, či již zmíněný fluor a neopomeňme ani řadu zastoupených vitamínů (zejm. C, E, K, vitaminy skupiny B).
Tím jsme z větší části vyčerpali zdravotní účinky zejména zeleného čaje a zmínili zhruba miliontinu z toho, co by se dalo o čaji říci. Vědomi si neskutečného rozsahu čaje coby tématu, s klidným svědomím přenecháme zbylou část povolanějším autorům a ve zbývající části článku se zaměříme na určitou skupinu onoho „druhého čaje“, která zahrnuje zejména nejrůznější bylinné nálevy, odvary a výluhy. Zaostřeno budeme mít samozřejmě na ty, které se využívají v domácí léčbě nejrůznějších neduhů.
NENÍ NA SVĚTĚ BYLINA, ABY NA NĚCO NEBYLA
A ono to opravdu tak vypadá. Při pouhém nahlédnutí do přepestré nabídky bylinných čajů, které slibují ulehčit od mnoha zdravotních obtíží, jde až hlava kolem. Vzhledem ke vzrůstajícímu zájmu o přírodní medicínu tak přibývá těch, kteří do léčebného režimu takové čaje natrvalo zařadili a to nejen pro přírodní původ, ale zkrátka proto, že jim tyto čaje opravdu pomáhají zmírnit řadu obtíží.
Ti, kteří mají dostatek zkušeností a znalostí si mohou takové čaje připravovat i z vlastnoručně natrhaných a upravených rostlin, pro jiné bude bezpečnější spolehnout se zejména na širokou nabídku léčivých čajů v lékárnách, jejichž kvalita a bezpečnost je zaručena.
Pojďme se tedy podívat alespoň na úzký výřez flóry, která se užívá k přípravě léčivých čajů a na to, jaké zdravotní obtíže tyto čaje pomáhají řešit. Protože záběr některých bylin je v tomto ohledu značně široký, uvádíme pouze částečný výčet souvisle s nejčastějším využitím. Co se týče částí použitých bylin, můžeme setkat nejen s čajem z listů či květů, ale používá se též nať, plody, nebo třeba i kůra některých stromů.
„Jaký čaj mi na to pomůže?“
Heřmánkový – žaludeční obtíže, nadýmání, nachlazení, bronchiální astma, kašel, nespavost.
Meduňkový – nespavost, zrychlená srdeční činnost, horečka, zvýšený krevní tlak.
Fenyklový – nadýmání, zahlenění při zánětech horních cest dýchacích, často je fenykl též součástí směsí pro zvýšení tvorby mateřského mléka u kojících matek.
Z černého bezu – využívají se zejména bezové květy – ke snížení horečky, k vypocení, proti úpornému kašli, při angínách, aj.
Borůvkový - (listy) – je již po mnoho let využíván jako součást léčby diabetu pro schopnost snižovat hladiny krevního cukru.
Mátový – nadýmání, bolesti břicha, pro povzbuzení chuti k jídlu.
Diviznový – zejména proti suchému, neproduktivnímu kašli.
Šípkový – jako zdroj vitamínu C, při nachlazení, někdy též jako močopudný čaj.
Lipový – při nachlazení, zánětech horních cest dýchacích a horečce.
Třezalkový – migréna, nervové poruchy, křeče trávicího ústrojí.
Anýzový – vysoký antibakteriální účinek, dále při nachlazení, pro lepší odkašlávání.
Kopřivový – pro celkové zlepšení metabolismu organismu, ve směsích také na revma, pro lepší odkašlávání a také jako močopudný čaj.
Zázvorový – při nevolnosti a zvracení, též velmi účinný při nachlazení.
Dopřát si však můžeme také třeba čaj:
Vrbový – k jehož přípravě se používá kůra vrby bílé. Tento čaj pak má zejména antipyretické, analgetické a antiseptické účinky.
Borovicový – (ještě nerozvinuté pupeny) – působí protizánětlivě, je možné užívat při nachlazení, pro odkašlávání, proti kožním vyrážkám.
A tímto způsobem bychom mohli pokračovat ještě velmi dlouho. Výše uvedené čaje, snad až na poslední dva, patří k těm u nás nejznámějším.Představují však pouze zlomek současné nabídky.
V lékárnách jsou kromě čajů vyrobených pouze z jednoho druhu rostliny hojně zastoupeny čajové směsi, které ve svém názvu obvykle nesou přímo zdravotní problém, který pomáhají léčit. Např. čaj na nachlazení, průdušková směs, čaj pro kojící matky, apod., takže běžný spotřebitel má usnadněnou orientaci při výběru vhodného čaje.
Andrea Kleinová
Zdroje:
Mgr. Jana Arcimovičová, Prof. Ing. Pavel Valíček, DrSc.: Vůně čaje. Druhé, doplněné vydání. Start, Brno 2000.
https://www.dobrycaj.cz/Article.aspx?id=4/
https://www.drobkysveta.estranky.cz/clanky/caj/flavonoidy_-polyfenoly_-taniny_-trisloviny___
https://www.chovatelka.cz/chovatelka/clanek/345--lecive-byliny---abecedni-seznam-a-pouziti.html