VYBAVTE SI LETNÍ LÉKÁRNIČKU
DROBNÁ PORANĚNÍ A JINÉ PRÁZDNINOVÉ KOMPLIKACE
aneb
VYBAVTE SI LETNÍ LÉKÁRNIČKU
Jaro je v plném proudu a už se pomalu začínáme těšit a připravovat na léto. Děti si budou užívat prázdnin, dospělí dovolených – a to ať už „doma“ nebo v zahraničí, které skýtá, kromě řady dalších dozajista atraktivních vábidel, zejména tolik oblíbenou možnost pobytu u moře. Přáli bychom si, aby každému plánovaná dovolená vyšla přesně podle jeho představ. Bohužel je pravděpodobné, že ani letos výrazně neubude nejrůznějších drobných úrazů a zranění, které někdy dokážou letní idylu nepěkně narušit.
Těmi vážnějšími se, pro jistotu abychom to nezakřikli, budeme tentokrát věnovat spíše okrajově. Jenže ono to popravdě není zrovna snadné, protože i zdánlivě banální poranění může vyústit v závažné zdravotní komplikace. Kromě notné dávky opatrnosti, kterou ovšem stejně nelze ani zdaleka všem poraněním zabránit, je proto významné mít po ruce vhodné prostředky a léčiva, umožňující na případné zranění či jiné zdravotní obtíže pružně zareagovat a vyhnout se tak dalším hrozícím komplikacím.
Zkrátka, nezapomenout náležitě vybavit a v případě cestování přibalit k zavazadlům také svou „letní lékárničku“.
Co nás čeká a doufejme mine
Drobná poranění, úrazy a jiné zdravotní komplikace samozřejmě nespadají pouze do období léta. Nicméně některé z nich jsou pro tuto část roku příznačné, ať už z důvodu četného výskytu určitých, nepříliš oblíbených zástupců místní fauny, nebo právě vzhledem k neustále vzrůstajícímu trendu zahraničních dovolených. Všeobecně je také patrné, že právě s nástupem léta úrazů, zejména dětských, přibývá. Začněme tedy „od Adama“
Odřeniny
Jsou pravděpodobně nejčetnějším druhem drobného poranění u dětí. Prázdniny jsou časem her v přírodě i na hřištích a nejrůznějším škrábancům, odřeninám a oděrkám se asi žádné dítě nevyhne. I tato, zpravidla nezávažná zranění je ovšem vhodné patřičně ošetřit.
Nejprve je třeba místo na pokožce, kde k odřenině došlo, pečlivě zbavit všech nečistot. – omýt vodou, případná drobná tělíska (malé kamínky, písek, atd.) odstranit z rány buď jemným kartáčkem, nebo šetrně vyjmout pinzetou.
Poté přichází čas pro první, zcela nezbytnou součást letní lékárničky, kterou je desinfekce. Výběr volně prodejných prostředků tohoto druhu je poměrně rozsáhlý. K běžně používaným se řadí např. tříprocentní peroxid vodíku (triviálně kysličník), genciánová violeť nebo Jodisol (pozor na případnou alergii na jód).
Po desinfekci odřeninu kryjeme náplastí, aby nedocházelo k tření rány nebo infekci. Většina menších odřenin se velmi rychle hojí a při dodržení výše popsaného postupu zpravidla nehrozí žádnými dalšími komplikacemi.
Obdobným způsobem jako u odřenin postupujeme také u menších řezných ran.
Při podvrtnutí kotníku, se kterým se rovněž setkáváme velmi často, postižené místo nejprve chladíme, následně můžeme aplikovat mast či gel proti případnému otoku (kostival, měsíček, Voltaren etc.). Kotník posléze fixujeme elastickým obinadlem.
Popáleniny
Představují bohužel velmi častý typ úrazu zejména u dětí. V letním období, kdy si děti ve zvýšené míře užívají prázdninové volnosti roste i riziko vzniku popálenin. Vytknout můžeme zejména skupinu dětí školního věku (6 – 15 let), přičemž výrazně vyšší počet případů popálenin tvoří chlapci.
Na vině jsou zejména nejrůznější hry a pokusy se zápalkami, hořlavinami, pyrotechnikou, případně vysloveně hazardérské počínání v blízkosti zdrojů vysokého elektrického napětí.
Vyhněme se však nyní popáleninám II.(B) a III. stupně, které mohou vážně ohrožovat lidský život a jejichž léčba bývá obvykle velmi náročná a zdlouhavá, mnohdy navíc s trvale viditelnými následky. Tyto popáleniny vždy vyžadují náležité lékařské ošetření a mnohdy také dlouhodobou hospitalizaci.
Oproti tomu o rozměrově menší popáleniny I. případně II.A stupně nebývá v létě rozhodně nouze. Naštěstí v naprosté většině případů vyžadují pouze domácí, či ambulantní ošetření. V tomto ohledu je nutné přihlédnout k lokalizaci popáleniny a jejímu původu (zasažení očí, dýchacího ústrojí či genitálií je vždy rizikové..), (sluneční záření, oheň, vroucí voda, elektrický proud, příp. poleptání)
Popáleniny I. stupně (erytém) – Jsou definovány jako povrchové postižení kůže, které se vyznačuje zarudnutím pokožky, její zvýšenou teplotou a bolestivostí. Typickým zdrojem popálenin I. stupně je sluneční záření, např. při opalování bez dostatečného použití ochranných prostředků.
Popáleniny tzv. II.A stupně představují ještě zasažení povrchové, kůže je zarudlá a následně dochází k tvorbě puchýřů. Po odloučení puchýřů je oblast pod nimi růžová, standardně prokrvená. Popáleniny II.A stupně se obvykle hojí spontánně, pouze s pigmentační změnou v zasaženém místě.
První pomoc a ošetření
u těchto méně závažných popáleninových úrazů, kdy je na vině zpravidla krátký kontakt s horkou plochou, uchopení žhavého předmětu či ožehnutí plamenem, spočívá v ochlazení postiženého místa proudem studené vody a to po dobu několika minut (resp. do doby kdy již zasažené místo po ukončení chlazení nepálí), nebo přímo ponoření postiženého místa do chladné vody. Tímto postupem lze velmi dobře omezit hloubku popáleniny a zabránit v mnoha případech také tvorbě puchýřů. Celoplošné chlazení těla ve studené vodě se nedoporučuje, v našem případě – tedy u malých povrchových popálenin, není k takovému jednání beztak zavdán důvod.
I při ošetřování popálenin má význam sterilní prostředí. Po očištění případných nečistot volíme opět desinfekční prostředky, nejlépe ty, které „nepálí a neštípou“, často doporučovaný je např. Betadine roztok. Popáleninu následně kryjeme sterilní gázou. K podpoře hojení u drobných popálenin, jakožto i výše uvedených odřenin či řezných ranek lze využít např. Panthenol spray, Bepanthen, aj.
Opomenout, zejména v létě, rozhodně nemůžeme ani vliv slunečního záření. Doufáme, že již není třeba příliš zdůrazňovat potřebu vybavit se opalovacím krémem s dostatečně vysokým UV faktorem, chránit oči vhodnými slunečními brýlemi a vybrat si vhodnou pokrývku hlavy. Proti hrozícímu zánětu spojivek přidejme ještě do lékárničky oční kapky a masti (Ophthalmo-Septonex, Ophthalmo-Framykoin, Ophthalmo-Evercil).
VOSY, VČELY, KOMÁŘI, KLÍŠŤATA…
Jsou nepopulárními a mnohdy se zdá, že všudypřítomnými narušovateli našich letních radovánek. Kontakt s nimi přitom může způsobit zdravotní obtíže nejrůznější závažnosti – od prakticky bezvýznamné události, která jen nakratičko pokazí jinak ideální dovolenou, až po život ohrožující stavy a rozvoj vážných onemocnění.
Nejdříve se zaměřme na bodavý hmyz disponující jedovým aparátem. V našich podmínkách patří k jeho zástupcům zejména: vosa obecná (paravespula vulgaris), vosa útočná (paravespula germanica), sršeň obecná (vespa crabro) a včela obecná (apis mellifera).
Nutno říci, že zejména s vosami se setkáváme v letním období velmi často, přičemž svým chováním působí pravděpodobně nejagresivněji. Na rozdíl od včel nemají vosy žihadlo opatřené zpětnými háčky a jsou tudíž schopné opakovaného bodnutí. Včelí žihadlo naopak zůstává v místě bodnutí a je jej třeba před ošetřením postiženého místa opatrně vyjmout pinzetou nebo vyškrábnout nehtem, aby nedošlo k jeho smáčknutí a vyloučení zbývajícího jedu do rány.
Míra nebezpečnosti pobodání výše uvedenými druhy závisí na několika faktorech.
Nejméně komplikovaný případ představuje jedno vbodnutí mimo rizikové části těla (viz. Níže) a nepřítomnost alergické reakce. V takovém případě zpravidla vzniká pouze místní otok, který během několika dní odeznívá. K urychlení jeho ústupu se doporučuje přiložit studený či octový obklad.
Vážnější situací je lokalizace bodnutí v oblasti krku, dutiny ústní, jazyka, nebo jícnu, při kterém hrozí v závislosti na tvorbě otoku zablokování dýchacích cest. V takovém případě je nutné postiženého umístit do polosedu, krk chladíme studeným obkladem, vnitřek dutiny ústní např. kostkou ledu apod. Následuje vyhledání lékařské pomoci, či přivolání záchranné služby.
Obdobně nebezpečná jsou mnohočetná pobodání (smrtelnou dávku jedu představuje v závislosti na druhu hmyzu a jiných faktorech přibližné tři sta žihadel). Mnohočetná pobodání vznikají často zaviněním člověka (např. při likvidaci vosích hnízd, nebo v případech, kdy děti záměrně poškozují hnízdo). Záhy po pobodání vzniká velký místní otok a dostavují se příznaky v podobě nevolnosti, zvracení, ztráty orientace, dechové obtíže, panické stavy apod.
Postiženého je třeba umístit do polohy vleže s mírně zdviženými spodními končetinami, přikládat chladivé obklady, podávat tekutiny a okamžitě přivolat, nebo postiženého dopravit k lékařské pomoci.
Větší ohrožení představuje z pochopitelných důvodů vícečetné pobodání pro malé děti a lidi drobnější postavy.
Zvýšené riziko představuje celková alergická reakce, která může nastat i u lidí, se u nichž se nikdy dříve alergická reakce na hmyzí bodnutí neobjevila. K příznakům patří otok obličeje, včetně jazyka, rtů a očních víček, a to i v případech, kdy je vbodnutí lokalizováno na jiném místě těla. Přidružuje se svědění, slzení očí, někdy také dýchací obtíže.
Nejvážnější hrozbu představuje pro lidi alergické na enzymatické složky hmyzího jedu anafylaktický šok, tedy šok způsobený silnou alergickou reakcí. Přitom je zajímavé, že nebyla vysledována zkřížená alergie na vosí a včelí bodnutí u jednoho pacienta. Znamená to, že pacient, který vykazuje například alergickou reakci při bodnutí vosou nebo sršněm, snáší včelí bodnutí prakticky bez problémů. Anafylaktický šok představuje nejvážnější stav přímo ohrožující život postiženého a může se projevit i po jediném žihadle .
Lidé, kteří jsou si vědomi své alergie vůči jedu určitého bodavého hmyzu, bývají již zpravidla pro obdobné případy vybaveni injekcí epinefrinu (tzv. EpiPen), kterou je třeba aplikovat nejlépe do paže či stehna.
Krev sající hmyz
Jehož hostitelem se stává člověk, dokáže také notně zkomplikovat život. Obzvláště dotěrní jsou v tomto ohledu komáři. V některých exotických zemích jsou navíc možným zdrojem nákazy vážnými onemocněními (malárie..). Komáři, kteří se vyskytují v našich podmínkách naštěstí způsobují zcela prozaičtější potíže spočívající zejména v neustálém vyrušování během spánku a vzniku svědivé červené skvrnky vznikající v místě sání. Do letní lékárničky je proto nutné přidat jak repelent, tak přípravek na zklidnění pokožky po poštípání komáry. Úlevu přináší také opět zmiňovaný studený až ledový obklad.
Větší nebezpečí přináší klíšťata, zvláště vzhledem k riziku přenosu a rozvoje lymeské boreliózy a klíšťové encefalitidy. V tomto ohledu má značný význam zejména prevence – vhodné oblečení při pohybu v oblastech s předpokládaným výskytem klíšťat (vyšší tráva, les), důkladná kontrola po návratu z tohoto prostředí a případné včasné a správně provedené odstranění klíštěte a sledování místa přisátí v následujícím období, zda se typická červená skvrna v místě přisání nezvětšuje. U klíšťové encefalitidy je výrazným preventivním úkonem očkování. Proti lymeské borelióze bohužel není dosud očkování možné.
Správný postup při odstranění klíštěte
Místo přisátí je nejprve třeba dezinfikovat. Následné odstranění klíštěte provádíme zásadně tupou pinzetou nebo speciálními kleštičkami. Tímto nástrojem klíště uchopíme co nejblíže hlavičky a kývavým pohybem ho vyvikláme. Zásadně jej z rány netrháme ani nevytáčíme, při obou těchto postupech hrozí přetržení těla klíštěte a zavíznutí jeho zbytku v pokožce. Ani dříve doporučované potírání klíštěte různými krémy nebo oleji se dnes nepovažuje za příliš vhodné. Dusící se klíště hrozí vyvrácením obsahu žaludku do rány, čímž vzrůstá riziko přenosu infekce. Po odstranění ranku opět dezinfikujeme.
Hurá k vodě!
Zajisté. Koupání k létu patří jako sůl ke chlebu. Jenže dávno minulé jsou doby křišťálově čistých vod. Stejně tak číhá nebezpečí i na veřejných koupalištích, plovárnách a v bazénech. Připraveni bychom tedy měli být i na nejrůznější plísně, kvasinky a vznik mykotických onemocnění. Letní koupání jakožto i delší setrvávání v mokrých plavkách nahrává rozvoji poševních infekcí, zejména kvasinkového původu. Většinu z nich přitom způsobuje přemnožení kvasinky candida albicans.
K nejčastějším příznakům zánětu pochvu se řadí zarudnutí vnějšího genitálu, svědivost, pálení a zejména charakteristický výtok, který je zpravidla poměrně hustý, bělavé barvy. Může se připojit bolest v podbřišku a bolest při pohlavním styku. Nebezpečnou komplikací je riziko vzestupu infekce do dalších částí pohlavního ústrojí, což může vést až k poruchám plodnosti a případné sterilitě.
Zejména ženská část populace by tedy měla, nejlépe po poradě s lékařem, obohatit svou letní lékárničku o antimykotickou mast, krém, případně čípky. V mnoha případech se tato vybavenost vyplatí a pomůže předejít vleklému a úpornému zánětu.
Ty ústřice byly nějaké divné…
Ono nemusí jít zdaleka jen o nepříliš čerstvé plody moře, nebo exotické jídlo, na které není náš organismus zvyklý. Ani při dovolené v tuzemsku při nejvyšší snaze někdy nezabráníme klasickým letním průjmům. Jejich příčinu lze pak jen obtížně dohledávat. Mnohdy se jen stačí napít z „průzračné studánky“ a místo plánovaných letních aktivit jsme nuceni setrvávat tam, kde jsme rozhodně dovolenou trávit nechtěli. Zapomenout do letní lékárničky přibalit „živočišné uhlí“, Endiaron, Imodium, případně Smectu (pro menší děti) je tudíž považováno za zvlášť trestuhodné opomenutí.
Hlava, zuby, záda a ještě ke všemu teplota
Samozřejmě. Jako by se nám to nestávalo pořád. Když už se šikovně vyhneme všem hrozícím úrazům, úspěšně odoláváme bodavému hmyzu, nedáme šanci klíšťatům, nezlobí nás zažívání a opalujeme se obezřetně, jako obvykle nás začnou trápit všemožné bolesti, případně ještě zvýšená teplota, únava a malátnost. To by v tom ovšem byl čert, aby nám tu dovolenou nakonec zkazila taková drobnost. Od čeho jsme si do cestovní lékárničky přibalili třeba Acylpyrin, Valetol, Ibuprofen a Paralen, že?
Než sbalíte lékárničku
Finálně nahlédneme do naší letní lékárničky a než ji sbalíme k zavazadlům, ještě ji náležitě dovybavíme. Co by v ní tedy, alespoň v základu nemělo chybět?
Náplasti, gáza, elastické obinadlo, sterilní obvazy, tlakový obvaz, opalovací krémy, prostředky na „“spálení od sluníčka“, desinfekce, něco proti průjmům, mast po poštípání hmyzem, repelent, oční kapky a mast, antimykotické přípravky, antipyretika, analgetika, léky proti nevolnosti při cestování, potřebné protialergické léky, dále malé nůžky, pinzeta a spínací špendlíky.
To by mohlo pro běžnou dovolenou jakžtakž stačit. Před cestami do exotických (a) rozvojových zemí je na místě porada s odborníkem a samozřejmě případné očkování proti místním onemocněním, jejichž výskyt je u nás pouze výjimečný a proti kterým se v našich podmínkách neočkuje. Stejně tak naše letní lékárnička nebude dostačovat při extrémní turistice a sportech, kde je zvýšené riziko vážnějších úrazů a zdravotních komplikací.
My ovšem doufáme, že se vám všechny letní nepříjemnosti zdaleka vyhnou a užijete si léta naplno a ke své úplné spokojenosti.
A kdyby se přece jen nějaká drobná nehoda přihodila, s vybavenou lékárničkou si s ní jistě hravě poradíte.
Filip Rosenbaum