KAŠEL A BOLEST V KRKU U DĚTÍ
Bolestí v krku a kašlem se projevuje celá řada onemocnění (nejen) dětského věku. Právě u dětí se ale s těmito příznaky setkáváme nejčastěji a ti, kteří někdy pečovali o nemocné dítě jistě potvrdí, že ačkoliv jde mnohdy pouze o „banální“ infekci, dokáže způsobit notnou dávku problémů a starostí.
Frekvence nejrůznějších bakteriálních i virových infekcí bývá u dětských pacientů opravdu značně vysoká. Mnozí si jistě vzpomenou na vlastní dětství a na spoustu těch „dětských“ nemocí, které přicházely skoro jako na běžícím pásu. Vysoké teploty, nepříjemná bolest v krku, vysilující kašel, ucpaný nos a také ustarané tváře rodičů a vůbec všech, kteří nemocnému dítěti věnovali veškerou možnou péči ve dne i v noci. Ještě, že ve většině případů šlo o onemocnění, které poměrně brzo odznělo a nemělo žádné vážné následky. Nic příjemného to ale rozhodně nebylo, že? Zvlášť pro organismus malého dítěte.
Angína
Angína představuje zvláště nepříjemné onemocnění, kterým si v dětském věku prošel nejméně jednou asi každý. Je definována jako infekční postižení krčních mandlí, zasahující i kořen jazyka a přilehlou část hltanu. Právě krční mandle představují první bariéru, která omezuje vstup choroboplodných zárodků do dýchacího a zažívacího traktu. Při boji s infekcí tak dochází k typickému příznaku angíny – bolestivosti krčních mandlí, jejich zvětšení a zarudnutí. Krční mandle rostou (zvětšují se), zhruba do sedmi let věku dítěte a posléze se začínají zvolna zmenšovat. To je také jeden z důvodů, proč se angína častěji vyskytuje u dětí.
Za rozvojem angíny stojí nejčastěji streptokoková infekce. Je ovšem pravda, že zjištění výskytu streptokoka na krčních mandlích neznamená nutně vznik onemocnění. V jeho rozvoji hraje roli množství přítomných bakterií, jejich „agresivita“ a samozřejmě také stav imunitního systému. Zde je jasně patrná souvztažnost s častějším výskytem angín v chladnějších podzimních měsících. Propuknutí nemoci často předchází oslabení organismu vlivem virové infekce.
Angína se řadí ke kapénkovým infekcím – šíří se tedy vzduchem, zejména při kašli, ve formě drobných kapének. Inkubační doba infekce je přitom poměrně krátká, obvykle pouze dva až čtyři dny, po kterých se objeví první příznaky onemocnění.
K příznakům angíny se řadí zejména typický pocit pálení a škrábání v krku provázený bolestí. Při polykání tyto stavy zpravidla zesilují. Měkké patro a zadní stěna hltanu jsou na pohled zarudlé, krční mandle (pokud nebyly odstraněny) jsou zduřelé, překrvené a posléze se na nich mohou v některých případech rozvinout i malé hnisavé čepy bělavé barvy. Typickým příznakem je rovněž zduření blízkých mízních uzlin, které jsou na tvrdé a bolestivé na pohmat. Onemocnění obvykle provází zvýšená teplota, někdy i výrazné horečnaté stavy.
Při Vyšetření zpravidla lékaři k určení diagnózy postačí pohledové vyšetření krční oblasti pacienta a hmatové vyšetření výše zmíněných mízních uzlin. Pro zpřesnění původce onemocnění se zpravidla následně provede stěr vzorku z krčních mandlí, který je odeslán k laboratornímu vyšetření. Doplňkově je možné provést odběr krve a sedimentaci k potvrzení a zhodnocení aktivity zánětu.
Léčba streptokokové angíny probíhá v naprosté většině případů za využití antibiotik, zpravidla penicilinu. Ačkoliv penicilin jako antibiotikum byl již překonán modernějšími antibiotickými léčivy, v léčbě streptokokových infekcí vykazuje stále velmi dobré výsledky a jeho nahrazení jiným přípravkem je většinou opodstatněné pouze při alergii pacienta na penicilin. Penicilin je zpravidla nasazován v závislosti na výsledku rozboru vzorků získaných při stěru z mandlí. V případech, kdy jsou již při pohledovém vyšetření patrné hnisavé čepy, je vhodné zahájit antibiotickou léčbu ihned.
Součástí léčebného režimu by měl být klid na lůžku a dostatečný příjem tekutin – ostatně jako u řady dalších onemocnění podobného charakteru.
Komplikace se při onemocnění angínou v současnosti vyskytují spíše vzácně. U rozsáhlých angín hnisavého charakteru může dojít k šíření zánětu do hlubších oblastí hrdla a vzniku abscesu, který je nutné ošetřit chirurgicky. Neléčená angína ovšem může vyústit až v takové zdravotní komplikace, jakými je například zánět ledvin, postižení kloubů a srdečních chlopní, v nejhorších případech pak i selhání ledvin. Podceňovat angínu jako banální infekci, která nevyžaduje léčbu, tedy rozhodně není vhodné.
Při včasném záchytu a zahájení odpovídající léčby zpravidla angína odezní během dvou až tří týdnů bez výskytu komplikací.
Nachlazení a rýma
Běžné nachlazení řada lidí podceňuje, jiní zase při prvních příznacích hovoří, naprosto nepřesně, o chřipce. U dětí se s nachlazením a rýmou (rinitida) setkáváme velmi často, nejvyšší počet případů můžeme zaznamenat opět v chladnějších podzimních měsících a v zimě. K výskytu příznaků totiž zpravidla stačí jen velmi málo – trochu prochladnout.
Jednotlivé oblasti lidského těla nejsou stejně citlivé na působení tepla a chladu, což lze demonstrovat na jednoduchém příkladu. Zahřejeme –li například chodidla na teplotu 39˚C, teplotu těla jako celku tím prakticky neovlivníme. To samé pak samozřejmě platí i při snižování teploty. Zaměříme –li se ovšem na oblast sliznic nosních skořep (nosní skořepa = concha nasalis - drobná kůstka vyklenutá do nosní dutiny z její laterální stěny, celkem jsou zastoupeni tři c.n. – horní, střední a dolní), zjistíme, že zde došlo ke stejnému zahřátí nebo ochlazení, kterým bylo působeno na chodidla.
Tímto způsobem dojde tedy snadno k prochladnutí, například při dětských hrách venku za nepříliš povedeného počasí, nebo při oblíbených zimních radovánkách. Ochlazení nosní sliznice má za následek stažení místních cév, nedostatečné prokrvení a narušení rovnováhy slizničního imunitního systému. Je umožněno množení škodlivých bacilů, které zvyšují svou toxicitu a poškozují organismus.
Ten se přirozeně začíná bránit – v první řadě dochází ke vzniku zánětu na postižené sliznici, snaha o vypuzení bacilů se projeví kašlem. Současně se zánětlivými změnami dochází také k postižení řasinkového epitelu dýchacích cest, který z nich za normálních okolností kmitavým pohybem odvádí cizorodé částečky.
Slizniční žlázky následně začínají produkovat hlen ve snaze odplavit nežádoucí látky – další typický příznak nachlazení, projevující se výtokem z nosu a snížením jeho průchodnosti.
Třetím obranným prostředkem organismu je pak zvýšení teploty.
Léčba nachlazení obvykle spočívá v klidu na lůžku, dostatečném přísunu tekutin, případně užití prostředků napomáhajících zprůchodnit nosní cesty (kapky, spreje). Nedoporučuje se pomocí léčiv snižovat teplotu (pokud nepřesáhne 38˚C ), protože právě zvýšená teplota zabraňuje množení škodlivých mikroorganismů.
Nachlazení obvykle ustupuje během sedmi dnů. Přesto není rozumné odbýt jej mávnutím ruky a celé období „přechodit“. Takové, zejména opakované, počínání může způsobit celou řadu zdravotních komplikací.
Chřipka
Chřipka je vysoce nakažlivé onemocnění, jehož původcem jsou viry rodu Orthomyxoviridae. Jeho nebezpečí spočívá zejména ve výskytu druhotných bakteriálních infekcí, které mohou způsobovat vážné zdravotní komplikace a ohrozit přímo život pacienta. Zejména z tohoto důvodu má toto onemocnění každý rok na svědomí několik tisíc lidských životů.
U infikovaného člověka se první příznaky chřipky, která je definovaná jako prudký zánět horních cest dýchacích, projeví v závislosti na inkubační době během jednoho až dvou dnů, zřídkakdy o něco později. Je tedy vidět, že se jedná o nemoc s velmi rychlým nástupem. V době, kdy je pacient ještě bezpříznakový, je již ovšem zdrojem nákazy pro ostatní lidi. Vzhledem k výše zmíněnému způsobu šíření chřipky, může stoupat počet infikovaných osob závratnou rychlostí.
Diagnostika
Vzhledem k rychlému rozvoji onemocnění a k jeho možné závažnosti je velmi důležitým faktorem možnost včasné laboratorní diagnostiky. Základní diagnostické testy bývají zaměřeny na průkaz: virového antigenu, virové nukleové kyseliny, infikovaných buněk, na izolaci vlastního původce, nebo pomocí tzv. retrospektivní metody, která zjišťuje přítomnost specifických protilátek ze dvou vzorků séra. Obecně platí, že čím dříve je chřipka rozpoznána, tím snazší je její léčba a možnost předcházet případným komplikacím
Průběh, příznaky a léčba
Infekce počíná na sliznici horních cest dýchacích, zejména trachey. Virus následně proniká do buněk řasinkového epitelu, ve kterých se velmi rychle zmnožuje. Během krátkého časového úseku je infikován značný počet buněk dýchacích cest, které po odchodu viru zpravidla hynou. Chřipkové viry se množí velmi rychle a již den před propuknutím nemoci je možné je v těle nakaženého člověka izolovat. Replikace pokračuje asi dva dny, potom se množství nových virů rychle snižuje a zhruba po pěti dnech je již obtížné je znovu izolovat.
Propuknutí nemoci se projevuje vysokými horečkami, často až okolo čtyřiceti stupňů. Přidružuje se bolest hlavy, svalů a kloubů, ale také třeba rýma. Typickým příznakem je suchý, dráždivý kašel, někdy provázený bolestmi v oblasti hrudní kosti. Objevuje se celková únava organismu, zvláště u dětí je obvyklá také nevolnost a zvracení.
Organismus zdravého člověka se obvykle s chřipkou vypořádá během jednoho až dvou týdnů, pouze celková únavnost se projevuje ještě po nějakou dobu. Nejzávažnější riziko chřipky představují výše zmíněné druhotné bakteriální infekce, které vedou k nebezpečným komplikacím. Ohroženou skupinu představují zejména děti, staří lidé, a lidé kteří trpí nějakým chronickým onemocněním.
Mezi lehčí komplikace patří například, bronchitida, nebo zánět středního ucha. K vysoce nebezpečným pak zápal plic, zánět srdečního svalu, poškození mozku a dalších orgánů.
V léčbě chřipky je zejména důležitý klid na lůžku a dostatečný příjem tekutin, podávají se léčiva k zmírnění projevů příznaků – analgetika proti bolestem, při boji s vysokou horečkou antipyretika atd. Při vážnějším průběhu je potřeba zahájit léčbu vhodnými antivirotiky. Po prodělání chřipky získá lidský organismus proti danému typu chřipkového viru imunitu, tělo je již schopno vytvořit si dostatek protilátek a při infekci se spolehlivě chránit.
Bohužel, chřipkové viry oplývají schopností měnit své povrchové znaky. Některé jen mírně, takže výsledný virus je podobný předchozímu kmeni a organismus je zpravidla schopen si s infekcí poradit, jiné jsou schopny změny, při které vzniká zcela nový kmen viru. Tento fakt také komplikuje problematiku účinnosti očkovacích látek proti chřipce, která je tím pádem závislá na v aktuálním roce nejvíce aktivním typům viru.
Pertusse - černý kašel
Představuje v současnosti díky možnosti očkování ve vyspělých zemích naštěstí nepříliš často se vyskytující onemocnění.
Jde o infekční bakteriální onemocnění, jehož původcem je zejména bakterie Bordetella pertussis. Nemoc se přenáší kapénkovou nákazou a její inkubační doba je přibližně jeden až dva týdny.
Charakteristickým příznakem, od kterého onemocnění odvozuje svůj lidový název, jsou záchvaty velmi intenzivního a dráždivého kašle. U dětských pacientů způsobuje značné vyčerpání, záchvaty kašle mohou trvat celou minutu, během které je pro postiženého prakticky nemožné nadechnout se. Po odeznění záchvatu kašle dochází často ke zvracení.
I očkované děti mohou onemocnět touto chorobou, která má však následně výrazně lehčí průběh. U neočkovaného pacienta může naopak dojít k výskytu vážných zdravotních komplikací (zejm. bronchiektazie – chronické, trvalé rozšíření průdušek).
V léčbě se uplatňují zejména antibiotika. Záchvaty kašle zpravidla odezní během tří týdnů a vzniká imunita vůči výše zmíněné bakterii.
Zápal plic
Pneumonie je jednou z nejzávažnějších respiračních infekcí zejména u malých dětí a starých lidí, které nejvýrazněji postihuje plicní alveoly, plicní intersticium a respirační bronchioly. Jeho původcem může být jak bakteriální, tak virová infekce, méně často pak i houby, plísně, nebo parazité.
Z bakteriálních původců jde nejčastěji o Streptococcus pneumoniae, Mycoplasma pneumoniae, Chlamyda pneumoniae a Haemophilus influenzae, u virových infekcí pak o virus chřipky A a B, RS-virus a adenoviry.
V závislosti na původci infekce se mohou částečně lišit i příznaky onemocnění, ke kterým patří především: horečka provázená někdy třesavkou a zimnicí, dráždivý kašel, který se v průběhu bakteriální infekce mění na kašel produktivní spojený s vykašláváním hlenu, bolesti v oblasti hrudní stěny. U virových infekcí bývá horečka zpravidla nižší, kašel si zachovává dráždivý charakter a připojuje se bolest hlavy a kloubů.
Pro nasazení vhodné léčby je nejprve nutné určit původce infekce. Zpravidla jsou nasazena perorální antibiotika (např. amoxicilin, cefprozim, cefuroxim aj.), při podezření na netypického původce se využívají zejména makrolidy (např. klaritromycin), tetracykliny (doxycyklin) a fluorochinolony (ofloxacin, pefloxacin).
Nekomplikovaný zápal plic, u kterého byla zahájena včasná odpovídající léčba zpravidla ustupuje během tří týdnů. Při těžším průběhu je vhodná hospitalizace pacienta, riziko onemocnění představují zejména další komplikace, ke kterým patří například sepse (systémová zánětlivá reakce na infekci), pleurální výpotek nebo syndrom akutní respirační tísně (ARDS).
Z dalších onemocnění a zdravotních komplikací (nejen) dětského věku, které provází kašel či bolest v krku, můžeme jmenovat např. akutní laryngitidu a bronchitidu, nebo spalničky. Zejména u pacientů dětského věku je nutné nepodceňovat příznaky zdánlivě banálních infekcí a věnovat jejich léčbě důslednou pozornost. Nedoléčená, nebo dokonce neléčená onemocnění mohou mít výrazný vliv jak na současný, tak budoucí zdravotní stav dítěte a jeho schopnost odolávat nejrůznějším infekcím.
-fro-
Zdroje:
Dr. Med. Hermann Michael Stellman : Dětské nemoci a jejich přirozená léčba. Nový život, Praha 1993
MUDr. Pavel Šácha : Nevyléčitelná rýma. https://www.celostnimedicina.cz/nevylecitelna-ryma.htm
https://www.ordinace.cz/clanek/angina/
https://www.nahlovska.medikus.cz/