NAŠE ZUBY POD DROBNOHLEDEM
OTEVŘETE ÚSTA, PROSÍM!
Patříte k těm, kteří se na smrt bojí návštěvy zubařské ordinace? Je to s podivem, ale zubař – dentista, je ze strany pacientů asi nejobávanější lékařskou profesí. I když, ono se zase tak čemu divit není. Zdravotní obtíže zubů nás totiž dokážou opravdu nepříjemně a často velice bolestivě potrápit a jejich léčba také mnohdy nebývá nijak příjemná. Nelze jinak, než tradičně poznamenat, že za špatný stav chrupu si však v řadě případů můžeme sami.
Třicet běloušů na rudé líše
napřed žvýkají,
potom dupají
a pak stojí tiše.
Možná, že neznáte tuhle hádanku, která vešla ve známost zejména prostřednictvím knihy J.R.R Tolkiena: Hobit, aneb cesta tam a zase zpátky a kterou Glum (předpokládáme, že Glum je díky zfilmování trilogie Pán Prstenů téhož autora známý dostatečně) rozkrývá s nadšeným: „Žuby, můj milášku, ale my jich máme jen šešt!“
To jednak svědčí o nepříliš dobrém stavu chrupu zmíněného Gluma, jednak to poukazuje na fakt, že standardní počet zubů je u hobitů odlišný. Těch našich běloušů bývá totiž v dospělém věku ideálně dvaatřicet. O barvě raději už dále spekulovat nebudeme a půjdeme se dentální problematice blíže „podívat na zoubek“.
(Předem upozorňujeme, že se v tomto článku nebudeme zabývat nemocemi, které naše zuby mohou postihnout, ale zejména stavbou zubů, dentální hygienou, dentálními náhradami a ovlivněním nežádoucího zbarvení zubů.)
- VÝVOJ A STAVBA ZUBŮ
Mléčný a stálý chrup
Ačkoliv na svět přicházíme zcela bezzubí, proces růstu našeho chrupu je již dávno v pohybu. Vývoj zubů totiž počíná již v prenatálním stádiu a to přibližně v druhé polovině sedmého měsíce těhotenství.
První generace zubů, neboli mléčný chrup, se však začíná prořezávat až kolem šestého měsíce věku, ačkoliv tento časový údaj je čistě orientační, jedná se do značné míry o individuální záležitost.
Kompletní bývá sada mléčných zubů okolo třicátého měsíce věku a čítá dvacet exemplářů – osm stoliček, čtyři špičáky a osm řezáků.
Šest až devět let pak slouží tyto zuby plně svému účelu –mělnění potravy a také jako pomocná síla při tvorbě některých hlásek. Poté je postupně nahrazována druhou generací zubů, označovanou jako chrup stálý. Rovněž jeho základ se vyvíjí již v době před narozením, ačkoliv pozorovatelný je až ve výše zmíněném období.
Stálý chrup je tvořen dvaatřiceti zuby a to následovně: dvanáct stoliček, osm zubů třenových, čtyři špičáky a osm řezáků.
Čtyři z celkového počtu stoliček představují jistou výjimku. Oproti ostatním zubům druhé generace, které bývají obvykle do dvanácti let věku již přítomny, se tyto prořezávají obvykle nejdříve v době plnoletosti. Hovorově se těmto stoličkám také říká zuby moudrosti. Jejich růst však není pravidlem. V některých případech k němu nemusí vůbec dojít, jindy se prořezávají pouze některé z těchto zubů.
Stavba zubu
korunka, krček, kořen
Každý zub má tři základní části – korunku, krček a kořen. Korunka je svrchní, viditelná část zubu, níže je krček, který by měl být v ideálním případě překryt dásní. Našim zrakům skryt je pak kořen zubu, uložený v kostním lůžku čelisti.
Zuby jsou zachyceny v kosti pomocí parodontu (ozubice). Tento závěsný aparát je tvořen úponem dásně na krček, dále povrchem kořene zubu, povrchem kosti zubního lůžka a vazy spojujícími zubní cement a kost.
Tak zub ve zkratce vypadá odshora dolů. Zajímat nás ovšem bude i jeho stavba směrem z povrchu dovnitř.
V tomto směru předestřeme, že zub má, co se stavebního materiálu týče, složku anorganickou a složku organickou.
Sklovina, zubovina, dřeň
Podíl organické složky, tvořené zejména bílkovinami, je přitom menší, než podíl složky anorganické, tvořené zejména vápníkem, fosforem, fluorem, vodíkem a kyslíkem.
Nejvýraznější podíl anorganických látek je patrný ve sklovině (email), pokrývající korunku zubu. Sklovina představuje ochrannou složku zubu před mechanickým poškozením a umožňuje konzumaci tuhé potravy. Tvrdost skloviny je vyšší, než je tomu u jakékoliv jiné tkáně lidského těla.
Pod vrstvou skloviny nacházíme zubovinu (dentin). Obsahuje více organických látek a proto je snadněji napadnutelnou složkou zubu v případě, kdy dojde k porušení skloviny. Zubovina není sklovinou chráněna kompletně, v oblastech kam sklovina nedosahuje je proto chráněna tzv. zubním cementem – rovněž velmi tvrdým, kosti podobným materiálem.
Vnitřní část zubu představuje dutina vyplněná dření – řídkým, tepenně vyživovaným vazivem, skrze které prochází nerv.
CO BYCHOM MĚLI PRO SVÉ ZUBY DĚLAT
Již v období starověkého Egypta byly sepsány samostatné knihy pojednávající o zubním lékařství. Je patrné, že v péči o chrup byly některé tehdejší civilizace výrazně vyspělejší, než například řada evropských států po dalších několik set let.
Čistím, čistíš, čistíme, kazu se nebojíme
Můžeme například zpívat svým ratolestem, když pečujeme o jejich první zoubky. O zuby je totiž nutné pečovat hned od počátku.
Nosným základem současné dentální hygieny jsou zejména dva úkony. Jeden z nich je dobré provádět minimálně dvakrát denně a ten druhý alespoň jednou za půl roku. Jde samozřejmě o čištění zubů a o pravidelné preventivní prohlídky v lékařské ordinaci.
Dentální hygiena
Zubní kartáček a pasta. To je základ, s jehož pomocí odstraňujeme ze zubů zbytky potravy a redukujeme množství potenciálně nebezpečných mikroorganismů.
Zuby čistíme minimálně dvakrát denně, vždy po jídle. Co se pomůcek týče, je možné vybírat z přepestré nabídky jak zubních kartáčků, tak past.
Zubní Kartáček by měl mít dostatečně pevné a dlouhé držadlo, aby bylo možné vyvinout dostatečný tlak. Štětiny kartáčku by měly být naopak kratší, aby snáze pronikaly do všech hůře přístupných partií. Tvrdost štětin se volí podle individuálního pocitu člověka, čím tvrdší tyto štětiny jsou, tím důkladněji jimi lze zuby čistit. Při problémech s krvácející dásní jsou samozřejmě vhodnější štětiny delší
Zubní pasty dělíme na profylaktické – určené pro běžné používání a pasty léčebné (s vyšším obsahem fluoridů – viz níže.), dostupné pouze v lékárnách. Ty využijí zejména lidé se zvýšenou kazivostí nebo s tendencemi ke tvorbě zubního kazu.
Většina past má v zásadě stejné složení: voda, mýdlo, plnivo, brusná složku (abrazivum), a jiné přísady jakými jsou kupříkladu fluoridy, bělící látky, bylinné extrakty a podobně. Rozdílné je pouze množství a podíl zastoupení jednotlivých složek. Pasta obsahující větší množství obraziv je vhodná například pro kuřáky a lidi, kteří pijí hodně černé kávy a čaje. Pro lidi s citlivými zubními krčky bude naopak vhodnější pasta s menším množstvím těchto látek.
Převážné množství zubních past obsahuje fluoridy, které naše zuby potřebují a umí je využít. Přemíra fluoridů však může organismu škodit. V tomto ohledu jsou údaje na etiketách zubních past bohužel poněkud skoupé, případně laikovi nesrozumitelné. Hlavně při volbě pasty pro děti, které by měly používat spíše ty s nižším obsahem fluoridů, je lepší se opět poradit s odborníkem.
Některé přípravky jsou již označeny s ohledem na cílovou skupinu zákazníků, například „pasta pro kuřáky“ nebo „s bělícím účinkem“.
Ostatní pomůcky – jejichž použití je vhodné konzultovat se stomatologem s ohledem na odlišnosti chrupu jednotlivých lidí, doplňují čištění zubů kartáčkem a pastou. K těmto pomůckám se řadí nejrůznější mezizubní kartáčky a párátka, zubní nitě, apod.
Běžné je dnes i používání ústní vody, masážních gelů na dásně, atd.
CO PRO SVÉ ZUBY UDĚLAT MŮŽEME
(A OBVYKLE UDĚLÁME, AČKOLIV TO NEMUSÍ BÝT LEVNÉ)
I přes to, že o své zuby pečujeme svědomitě, a pokud ne tak tím spíše, může nastat stav, kdy náš chrup zkrátka není v ideálním stavu. Nemusí přitom jít jen o zdravotní komplikace, ale protože vzhled našeho chrupu se již dávno stal také jedním z hodnotících měřítek společnosti, vstupuje do hry i společenský aspekt.
Zuby na míru
O zubních náhradách
Druhá generace zubu, jak známo, už nebývá nahrazena generací třetí. Tedy alespoň ne přirozeným procesem našeho organismu. Přijdeme –li z rozličných příčin o jeden, či více, nebo dokonce všechny zuby, vzniká jednak obvykle problém estetický, jednak problém praktický (mělnění potravy, výslovnost, a jiné). Není –li člověku tento stav lhostejný a je –li to v jeho možnostech, uchyluje se zpravidla k řešení v podobě určitého typu zubní náhrady.
Volba náhrady je závislá na rozsahu poškození a také na finančních možnostech pacienta. Zdravotní pojišťovny obvykle hradí (zcela nebo částečně) jen určité typy náhrad.
Zubní náhrady mohou být částečné nebo celkové a závisle na způsobu fixace buď snímatelné, nebo nesnímatelné.
Drobné poškození, jakým je uštípnutí menší části zubu se dá řešit „domodelováním“ chybějící části ze speciálních umělých hmot a jejím „přilepením“ na zub.
Korunky – se používají pokud došlo k většímu poškození či oslabení zubu, než které je možno ošetřit výplní nebo domodelováním. Z kovu či jiné hmoty (keramika, plast – reálnější zbarvení) se zhotovuje umělá krytka (korunka), která se nasazuje na zub.
Kompletní snímatelná náhrada supluje funkci celého chrupu, to platí pro případy, kdy již v ústní dutině nezůstal žádný zub. V takovém případě drží na dásni pouze díky plošné adhezi. Pro vyšší komfort a zvýšení adheze je v současnosti v nabídce velký výběr kvalitních fixačních krémů, past, gelů, atp.
Částečná snímatelná náhrada – existuje množství typů těchto náhrad. Od těch, které jsou fixovány retenčními sponami, až po ty, které jsou ukotveny tak, že se zbývající zuby seříznou a na ně se umístí část přípojného zařízení (podobající se patentům). Druhá část se pak umístí na protézu, kterou se následně seříznuté zuby zakryjí. To se označuje též jako náhrada hybridní.
Zubní implantáty – jsou uměle vytvořené zuby, které se uchycují pomocí zpravidla titanových, válcovitých šroubů přímo do čelisti, s případným doplněním o částečnou snímatelnou náhradu. Jde o relativně moderní postup, který ovšem klade relativně vysoké finanční nároky.
Klasické a dobře známé jsou jistě i tzv. můstky - Používají se k náhradě jednoho nebo více zubů. Zuby sousedící s mezerou se obrousí a fixní můstek se na ně kotví korunkami.
BĚLENÍ ZUBŮ
Touha po zdokonalování vlastního vzhledu je modernímu člověku, jak se zdá, vlastní. Co se zubů týče, kromě uspořádání a pozice zubů, velikosti mezizubních mezer a dalších faktorů, které se dají rovněž různými postupy částečně uzpůsobit, se úprava jejich barvy stala pro řadu lidí další součástí budování dokonalé image.
Domácí bělení – První možnost představuje využití některé z široké nabídky zubních past s bělícím účinkem. Ačkoliv se o míře účinnosti jednotlivých past často diskutuje, přidržme se holých faktů.
Pojmem zubní pasta s bělícím účinkem tedy rozumíme takovou zubní pastu, která nejčastěji obsahuje abrazivní látky (perlit, silice). Při čištění zubů tedy mechanickou cestou dochází k obrušování usazenin na zubech. Ačkoliv i tímto způsobem lze při pravidelném používání dosáhnout dobrého výsledku a metoda není příliš finančně náročná, je vhodná zejména pro lidi s přirozeně světlejším odstínem barvy zubů. Drobné částice zajišťující brusný efekt však mohou, zejména lidem s citlivými zuby a dásněmi, způsobit nepříjemné problémy.
Převážná většina bělících metod však dnes stojí na využití peroxidu vodíku a hlavně karbamid peroxidu (peroxihydrát močoviny) a jejich účinek, zjednodušeně řečeno, spočívá v rozpouštění organických barviv ve struktuře zubu.
Pro domácí bělení jsou k dispozici jak pasty s obsahem peroxidů (v nižší koncentraci), tak nejrůznější gely užívané pomocí aplikátoru – čili formy, která kopíruje tvar chrupu. Do formy se aplikuje gel a po nasazení na chrup se nechává po určitou dobu působit (30 minut až 2-3 hodiny). Tento postup se opakuje denně, nebo i vícekrát během jednoho dne. Ve volně prodejných přípravcích je tak většinou obsažen pryžový základ, z kterého si pacient před použitím sám vytvaruje dle svého chrupu odpovídající formu.
Obdobně je možné zakoupit bělící proužky na jedno použití, které se nalepují na zuby a účinná látka (zpravidla rovněž karbamid peroxid) se nechává několik desítek minut působit. Tento postup se opět opakuje během celé bělicí kúry.
Odborné bělení – Představuje sice obvykle finančně náročnější metodu, nicméně cílového efektu je dosaženo výrazně rychleji. I při bělení ve stomatologické ordinaci se využívá aplikace peroxidů, ovšem v podstatně vyšší koncentraci - v prostředcích pro domácí bělení jde většinou o 5 až max.10, při odborném bělení pak až 35%.
Před samotným procesem bělení je významné pečlivé ošetření zubů, protože tato metoda vyžaduje, aby byl pacientův chrup v dobrém stavu. Nutností může být i předchozí odstranění zubního kamene. U lidí s poškozeným chrupem (zubní kaz, aj.), který není předem náležitě ošetřen, se bělení nedoporučuje.
Andrea Kleinová
Zdroje:
PhDr. Stanislava Jarolímková, doc. MUDr. Zdeněk Broukal, CSc. : Aby zuby nebolely, EB, Praha 2002
Antonella Tani Botticelli: Dentální hygiena – teorie a praxe, Quintessenz, spol. s r. o., Praha 2002
https://zubni-lekar-zubar.cz/korunky-a-mustky-proteticka-stomatologie.htm
https://cs.wikipedia.org/wiki/Zub#V.C3.BDvoj_lidsk.C3.A9ho_chrupu