Domů > Články > Hlava_old

ANGÍNA

S nostalgickým povzdechem nelze než připomenout, že léto je dávno pryč, listopad přechází v prosinec a můžeme se začít těšit na vánoční nadílku. Doslova k vzteku ovšem je, že řadu z nás v tomhle období zcela tradičně postihne otravná rýma, úporný kašel, nebo dokonce nemoc, která je mimo jiné obzvlášť nefér vůči naší touze vychutnat si štědrovečerní pochutiny.

Správně, řeč bude o angíně.

Někdy stačí výraznější změna počasí (náhlé ochlazení, vedra) a nepříjemné příznaky na sebe nenechají dlouho čekat. Za pár dní pak pro někoho začíná hotové peklo.

Je sice pravda, že v dnešní „antibiotické“ době se závažnější komplikace angíny (sepse, revmatická horečka) vyskytují jen vzácně, nicméně i samostatně dokáže toto relativně „banální“ onemocnění pěkně potrápit.

Jako angíny označujeme akutní záněty krčních mandlí (tonzil) a okolní lymfatické tkáně – hovoříme o tzv. akutních tonzilitidách.

Nejčastěji jsou přitom postiženy právě patrové (krční) mandle.

Postižení nosohltanové mandle bývá časté u dětí, které mívají tuto mandli zvětšenou.

Vzácnější výskyt má pak akutní zánět jazykové mandle.

Angínu může vyvolávat několik různých původců, nejčastější je bakteriální původ zánětu.

Původci

Nejčastějším, ale ne jediným, původcem angíny bývá infekce bakteriální, a to zejména streptokoková.

K přenosu dochází kapénkovou infekcí, případně potravou. Zdrojem infekce může být i člověk bez zjevných příznaků onemocnění, vzhledem k možnému přežívání streptokoků v kryptách mandlí (viz.oddíl „Chronické tonzilitidy“).

Méně časté virové angíny mají na svědomí např. viry chřipky, herpetické viry, příp. viry infekční mononukleózy (virus Epstein-Barrové, cytomegalovirus). Virové angíny jsou často angínami doprovodnými (viz. výše).

Poměrně vzácné jsou angíny plísňové, se kterými se setkáváme zejm. u chronických zánětů a u pacientů s poruchou obranyschopnosti (AIDS, aj.)

Při akutní tonzilitidě bakteriálního původu, tedy nejčastější formě angíny, je inkubační doba zhruba dva až čtyři dny. Po tomto období se začínají dostavovat první typické příznaky angíny.

Nesmíme však opomenout rozdělení angín na samostatné a doprovodné (symptomatické) – vznikající jako místní příznak celkového infekčního onemocnění.

Samostatné angíny

Typická forma samostatné angíny je zastoupena výše uvedeným postižením patrových mandlí. Podle místního nálezu v krku může rozlišit dva typy – angínu povlakovou a angínu katarální.

Povlaková angína bývá zpravidla streptokokového původu, nejčastěji se s ní setkáváme u dětských pacientů ve školním věku a u dospívajících.

Na tonzilách jsou při pohledovém vyšetření patrné splývající povlaky bělavé barvy, které nepřesahují okraj mandlí. Tento typ angíny se někdy označuje též jako hnisavá angína

Katarální angína – Samostatně vzniká obvykle jako předstupeň angíny povlakové, jinak též při chřipkových onemocněních. Představuje povrchový zánět sliznice, který se projevuje překrvením mandlí, jejich zarudnutím a zvětšením.

U samostatných angín se všeobecně setkáváme zejména s následujícími příznaky:

Rychlý vzrůst tělesné teploty, mnohdy přes 38° Celsia.

Intenzivní bolest v krku, která často vystřeluje směrem do ucha a stupňuje se při polykání.

Pocity řezání a bodání v krku.

Zduření krčních uzlin a jejich bolestivost.

Třesavka, schvácenost.

Zvětšení krčních mandlí, jejich pokrytí bělavými povlaky, příp. drobnými vřídky, aj.

Přítomná může být (zejm. děti) bolest břicha, nevolnost a zvracení.

Zvětšení mandlí může být natolik razantní, že dochází k dýchacím obtížím, v extrémním případě až k dušení.

Diagnóza a léčba

Kromě popisu subjektivních obtíží pacienta a pohledového vyšetření patrových mandlí včetně okolních tkání je na místě provedení výtěru z krku, který může potvrdit streptokokovou infekci.

Pokud se potvrdí streptokokový původ angíny, přichází již v časné fázi onemocnění zahájení antibiotické léčby, obvyklým antibiotikem první volby je stále penicilin, antibiotika jiné řady se uplatní zejm. při alergii pacienta vůči penicilinu.

Pokud není potvrzena streptokoková infekce, je časné nasazení antibiotik zbytečným krokem. Nutno podotknout, že v mnoha případech byla (zejména v dřívějších dobách) antibiotika nasazována ihned, automaticky. Je to sice částečně pochopitelné, vzhledem k faktu, že bakteriální původ angíny je oproti ostatním výrazně četnější, nicméně o negativech tohoto postupu v případě jiného než bakteriálního původce onemocnění snad netřeba ani mluvit. Časné nasazení antibiotik se ovšem doporučuje pouze u streptokokového původy angíny. I v případě podezření na jiného bakteriálního původce se zpravidla doporučuje nejprve po tři až pět dní léčba symptomatická.

V počátcích onemocnění se tedy za vhodnou považuje léčba podpůrná. Uplatňují se antipyretika a analgetika (Paralen, Aspirin, Ibalgin, Ataralgin), dále antibakteriální a protizánětlivý sprej (Bioparox), či kloktadla.

Součástí léčebného režimu by měl být klid na lůžku, dostatečný příjem tekutin a zvýšený přívod vitamínů. Pomoci může i priessnitzův obklad na krk.

Při včasném zahájení léčby ustupují obtíže během jednoho týdně

Doprovodné angíny – herpangína

Doprovodné - symptomatické angíny, které jsme zmínili výše, se vyskytují například při chřipkovém onemocnění, spále, nebo infekční mononukleóze.

Zvláštním typem je pak rovněž tzv. herpangína – virové onemocnění vyznačující se výsevem drobných, puchýřků s lokálním zarudnutím, které se objevují na mandlích, v ústní dutině i v hltanu a posléze se vyvíjí v několikamilimetrové vřídky kryté povlakem. Onemocnění provází rovněž vysoké horečky a silná bolest v krku.

Chronické tonzilitidy

Chronické záněty patrových mandlí se řadí k velmi častým onemocněním v dospělosti.

Vyznačují se mírnějšími příznaky, zejména pobolíváním a nepříjemný škrábáním a pocitem cizího tělesa v krku, které pacienta nutí k pokašlávání.

Patrové mandle, které jsou v normálním případě jednou z předních linií obranyschopnosti lidského organismu vlivem chronického bakteriálního zánětu tuto funkci částečně (či zcela) ztrácí a stávají se naopak zdrojem infekce.

Krypty tonzil, které si můžeme představit jako mnohočetné záhyby a „chodbičky“ vedoucí různě hluboko do mandlí, ve většině případů chronického zánětu patrových mandlí obsahují nahromaděný hnis tvořící tzv. čepy. Ty jsou zpravidla patrné na mandlích jako žlutavé skvrnky, způsobují zápach z úst a pocit cizího tělesa v krku.

Krypty tonzil jsou tak zdrojem infekce hrozícím recidivujícími angínami a rovněž rizikem přenosu na jinou osobu a to i v případech, kdy sám pacient aktuálně nepociťuje žádné výraznější příznaky onemocnění.

Kdyby ty tonzily nebyly

Léčba chronických tonzilitid má pouze omezené možnosti. Přechodně lze využít prostředků k dezinfekci ústní dutiny a hltanu, v počáteční fázi je přínosná podpora obranyschopnosti. Opakované odstraňování čepů se vzhledem k přetrvávání jejich tvorby a se zohledněním dalších rizik (poranění, zanesení čepu do hlubších míst krypty) nedoporučuje jako dlouhodobě účinná terapie.

Při opakovaných, častých vzplanutích onemocnění a s přihlédnutím k riziku chronické tonzilitidy coby ložiskové infekce, která může být zdrojem postižení řady dalších, i vzdálených orgánů, lze po posouzení přínosu tohoto kroku přistoupit v opodstatněných případech k tonzilektomii – odstranění celých krčních mandlí.

Rudolf Hála

Zdroje:

prim. MUDr. Bohumil Markalous: Nemoci Krku. TRITON, s.r.o., Praha 2004.

Velký lékařský slovník On-Line - https://www.maxdorf.cz/maxdorf/vls/

https://www.medicabaze.cz/index.php?sec=term_detail&termId=189&tname=Ang%C3%ADna

KAŠEL A BOLEST V KRKU

U DĚTÍ

Bolestí v krku a kašlem se projevuje celá řada onemocnění (nejen) dětského věku. Právě u dětí se ale s těmito příznaky setkáváme nejčastěji a ti, kteří někdy pečovali o nemocné dítě jistě potvrdí, že ačkoliv jde mnohdy pouze o „banální“ infekci, dokáže způsobit notnou dávku problémů a starostí.

Frekvence nejrůznějších bakteriálních i virových infekcí bývá u dětských pacientů opravdu značně vysoká. Mnozí si jistě vzpomenou na vlastní dětství a na spoustu těch „dětských“ nemocí, které přicházely skoro jako na běžícím pásu. Vysoké teploty, nepříjemná bolest v krku, vysilující kašel, ucpaný nos a také ustarané tváře rodičů a vůbec všech, kteří nemocnému dítěti věnovali veškerou možnou péči ve dne i v noci. Ještě, že ve většině případů šlo o onemocnění, které poměrně brzo odznělo a nemělo žádné vážné následky. Nic příjemného to ale rozhodně nebylo, že? Zvlášť pro organismus malého dítěte.

Angína

Angína představuje zvláště nepříjemné onemocnění, kterým si v dětském věku prošel nejméně jednou asi každý. Je definována jako infekční postižení krčních mandlí, zasahující i kořen jazyka a přilehlou část hltanu. Právě krční mandle představují první bariéru, která omezuje vstup choroboplodných zárodků do dýchacího a zažívacího traktu. Při boji s infekcí tak dochází k typickému příznaku angíny – bolestivosti krčních mandlí, jejich zvětšení a zarudnutí. Krční mandle rostou (zvětšují se), zhruba do sedmi let věku dítěte a posléze se začínají zvolna zmenšovat. To je také jeden z důvodů, proč se angína častěji vyskytuje u dětí.

Za rozvojem angíny stojí nejčastěji streptokoková infekce. Je ovšem pravda, že zjištění výskytu streptokoka na krčních mandlích neznamená nutně vznik onemocnění. V jeho rozvoji hraje roli množství přítomných bakterií, jejich „agresivita“ a samozřejmě také stav imunitního systému. Zde je jasně patrná souvztažnost s častějším výskytem angín v chladnějších podzimních měsících. Propuknutí nemoci často předchází oslabení organismu vlivem virové infekce.

Angína se řadí ke kapénkovým infekcím – šíří se tedy vzduchem, zejména při kašli, ve formě drobných kapének. Inkubační doba infekce je přitom poměrně krátká, obvykle pouze dva až čtyři dny, po kterých se objeví první příznaky onemocnění.

K příznakům angíny se řadí zejména typický pocit pálení a škrábání v krku provázený bolestí. Při polykání tyto stavy zpravidla zesilují. Měkké patro a zadní stěna hltanu jsou na pohled zarudlé, krční mandle (pokud nebyly odstraněny) jsou zduřelé, překrvené a posléze se na nich mohou v některých případech rozvinout i malé hnisavé čepy bělavé barvy. Typickým příznakem je rovněž zduření blízkých mízních uzlin, které jsou na tvrdé a bolestivé na pohmat. Onemocnění obvykle provází zvýšená teplota, někdy i výrazné horečnaté stavy.

Při Vyšetření zpravidla lékaři k určení diagnózy postačí pohledové vyšetření krční oblasti pacienta a hmatové vyšetření výše zmíněných mízních uzlin. Pro zpřesnění původce onemocnění se zpravidla následně provede stěr vzorku z krčních mandlí, který je odeslán k laboratornímu vyšetření. Doplňkově je možné provést odběr krve a sedimentaci k potvrzení a zhodnocení aktivity zánětu.

Léčba streptokokové angíny probíhá v naprosté většině případů za využití antibiotik, zpravidla penicilinu. Ačkoliv penicilin jako antibiotikum byl již překonán modernějšími antibiotickými léčivy, v léčbě streptokokových infekcí vykazuje stále velmi dobré výsledky a jeho nahrazení jiným přípravkem je většinou opodstatněné pouze při alergii pacienta na penicilin. Penicilin je zpravidla nasazován v závislosti na výsledku rozboru vzorků získaných při stěru z mandlí. V případech, kdy jsou již při pohledovém vyšetření patrné hnisavé čepy, je vhodné zahájit antibiotickou léčbu ihned.

Součástí léčebného režimu by měl být klid na lůžku a dostatečný příjem tekutin – ostatně jako u řady dalších onemocnění podobného charakteru.

Komplikace se při onemocnění angínou v současnosti vyskytují spíše vzácně. U rozsáhlých angín hnisavého charakteru může dojít k šíření zánětu do hlubších oblastí hrdla a vzniku abscesu, který je nutné ošetřit chirurgicky. Neléčená angína ovšem může vyústit až v takové zdravotní komplikace, jakými je například zánět ledvin, postižení kloubů a srdečních chlopní, v nejhorších případech pak i selhání ledvin. Podceňovat angínu jako banální infekci, která nevyžaduje léčbu, tedy rozhodně není vhodné.

Při včasném záchytu a zahájení odpovídající léčby zpravidla angína odezní během dvou až tří týdnů bez výskytu komplikací.

Nachlazení a rýma

Běžné nachlazení řada lidí podceňuje, jiní zase při prvních příznacích hovoří, naprosto nepřesně, o chřipce. U dětí se s nachlazením a rýmou (rinitida) setkáváme velmi často, nejvyšší počet případů můžeme zaznamenat opět v chladnějších podzimních měsících a v zimě. K výskytu příznaků totiž zpravidla stačí jen velmi málo – trochu prochladnout.

Jednotlivé oblasti lidského těla nejsou stejně citlivé na působení tepla a chladu, což lze demonstrovat na jednoduchém příkladu. Zahřejeme –li například chodidla na teplotu 39˚C, teplotu těla jako celku tím prakticky neovlivníme. To samé pak samozřejmě platí i při snižování teploty. Zaměříme –li se ovšem na oblast sliznic nosních skořep (nosní skořepa = concha nasalis - drobná kůstka vyklenutá do nosní dutiny z její laterální stěny, celkem jsou zastoupeni tři c.n. – horní, střední a dolní), zjistíme, že zde došlo ke stejnému zahřátí nebo ochlazení, kterým bylo působeno na chodidla.

Tímto způsobem dojde tedy snadno k prochladnutí, například při dětských hrách venku za nepříliš povedeného počasí, nebo při oblíbených zimních radovánkách. Ochlazení nosní sliznice má za následek stažení místních cév, nedostatečné prokrvení a narušení rovnováhy slizničního imunitního systému. Je umožněno množení škodlivých bacilů, které zvyšují svou toxicitu a poškozují organismus.

Ten se přirozeně začíná bránit – v první řadě dochází ke vzniku zánětu na postižené sliznici, snaha o vypuzení bacilů se projeví kašlem. Současně se zánětlivými změnami dochází také k postižení řasinkového epitelu dýchacích cest, který z nich za normálních okolností kmitavým pohybem odvádí cizorodé částečky.

Slizniční žlázky následně začínají produkovat hlen ve snaze odplavit nežádoucí látky – další typický příznak nachlazení, projevující se výtokem z nosu a snížením jeho průchodnosti.

Třetím obranným prostředkem organismu je pak zvýšení teploty.

Léčba nachlazení obvykle spočívá v klidu na lůžku, dostatečném přísunu tekutin, případně užití prostředků napomáhajících zprůchodnit nosní cesty (kapky, spreje). Nedoporučuje se pomocí léčiv snižovat teplotu (pokud nepřesáhne 38˚C ), protože právě zvýšená teplota zabraňuje množení škodlivých mikroorganismů.

Nachlazení obvykle ustupuje během sedmi dnů. Přesto není rozumné odbýt jej mávnutím ruky a celé období „přechodit“. Takové, zejména opakované, počínání může způsobit celou řadu zdravotních komplikací.

Chřipka

Chřipka je vysoce nakažlivé onemocnění, jehož původcem jsou viry rodu Orthomyxoviridae. Jeho nebezpečí spočívá zejména ve výskytu druhotných bakteriálních infekcí, které mohou způsobovat vážné zdravotní komplikace a ohrozit přímo život pacienta. Zejména z tohoto důvodu má toto onemocnění každý rok na svědomí několik tisíc lidských životů.

U infikovaného člověka se první příznaky chřipky, která je definovaná jako prudký zánět horních cest dýchacích, projeví v závislosti na inkubační době během jednoho až dvou dnů, zřídkakdy o něco později. Je tedy vidět, že se jedná o nemoc s velmi rychlým nástupem. V době, kdy je pacient ještě bezpříznakový, je již ovšem zdrojem nákazy pro ostatní lidi. Vzhledem k výše zmíněnému způsobu šíření chřipky, může stoupat počet infikovaných osob závratnou rychlostí.

Diagnostika

Vzhledem k rychlému rozvoji onemocnění a k jeho možné závažnosti je velmi důležitým faktorem možnost včasné laboratorní diagnostiky. Základní diagnostické testy bývají zaměřeny na průkaz: virového antigenu, virové nukleové kyseliny, infikovaných buněk, na izolaci vlastního původce, nebo pomocí tzv. retrospektivní metody, která zjišťuje přítomnost specifických protilátek ze dvou vzorků séra. Obecně platí, že čím dříve je chřipka rozpoznána, tím snazší je její léčba a možnost předcházet případným komplikacím

Průběh, příznaky a léčba

Infekce počíná na sliznici horních cest dýchacích, zejména trachey. Virus následně proniká do buněk řasinkového epitelu, ve kterých se velmi rychle zmnožuje. Během krátkého časového úseku je infikován značný počet buněk dýchacích cest, které po odchodu viru zpravidla hynou. Chřipkové viry se množí velmi rychle a již den před propuknutím nemoci je možné je v těle nakaženého člověka izolovat. Replikace pokračuje asi dva dny, potom se množství nových virů rychle snižuje a zhruba po pěti dnech je již obtížné je znovu izolovat.

Propuknutí nemoci se projevuje vysokými horečkami, často až okolo čtyřiceti stupňů. Přidružuje se bolest hlavy, svalů a kloubů, ale také třeba rýma. Typickým příznakem je suchý, dráždivý kašel, někdy provázený bolestmi v oblasti hrudní kosti. Objevuje se celková únava organismu, zvláště u dětí je obvyklá také nevolnost a zvracení.

Organismus zdravého člověka se obvykle s chřipkou vypořádá během jednoho až dvou týdnů, pouze celková únavnost se projevuje ještě po nějakou dobu. Nejzávažnější riziko chřipky představují výše zmíněné druhotné bakteriální infekce, které vedou k nebezpečným komplikacím. Ohroženou skupinu představují zejména děti, staří lidé, a lidé kteří trpí nějakým chronickým onemocněním.

Mezi lehčí komplikace patří například, bronchitida, nebo zánět středního ucha. K vysoce nebezpečným pak zápal plic, zánět srdečního svalu, poškození mozku a dalších orgánů.

V léčbě chřipky je zejména důležitý klid na lůžku a dostatečný příjem tekutin, podávají se léčiva k zmírnění projevů příznaků – analgetika proti bolestem, při boji s vysokou horečkou antipyretika atd. Při vážnějším průběhu je potřeba zahájit léčbu vhodnými antivirotiky. Po prodělání chřipky získá lidský organismus proti danému typu chřipkového viru imunitu, tělo je již schopno vytvořit si dostatek protilátek a při infekci se spolehlivě chránit.

Bohužel, chřipkové viry oplývají schopností měnit své povrchové znaky. Některé jen mírně, takže výsledný virus je podobný předchozímu kmeni a organismus je zpravidla schopen si s infekcí poradit, jiné jsou schopny změny, při které vzniká zcela nový kmen viru. Tento fakt také komplikuje problematiku účinnosti očkovacích látek proti chřipce, která je tím pádem závislá na v aktuálním roce nejvíce aktivním typům viru.

Pertusse - černý kašel

Představuje v současnosti díky možnosti očkování ve vyspělých zemích naštěstí nepříliš často se vyskytující onemocnění.

Jde o infekční bakteriální onemocnění, jehož původcem je zejména bakterie Bordetella pertussis. Nemoc se přenáší kapénkovou nákazou a její inkubační doba je přibližně jeden až dva týdny.

Charakteristickým příznakem, od kterého onemocnění odvozuje svůj lidový název, jsou záchvaty velmi intenzivního a dráždivého kašle. U dětských pacientů způsobuje značné vyčerpání, záchvaty kašle mohou trvat celou minutu, během které je pro postiženého prakticky nemožné nadechnout se. Po odeznění záchvatu kašle dochází často ke zvracení.

I očkované děti mohou onemocnět touto chorobou, která má však následně výrazně lehčí průběh. U neočkovaného pacienta může naopak dojít k výskytu vážných zdravotních komplikací (zejm. bronchiektazie – chronické, trvalé rozšíření průdušek).

V léčbě se uplatňují zejména antibiotika. Záchvaty kašle zpravidla odezní během tří týdnů a vzniká imunita vůči výše zmíněné bakterii.

Zápal plic

Pneumonie je jednou z nejzávažnějších respiračních infekcí zejména u malých dětí a starých lidí, které nejvýrazněji postihuje plicní alveoly, plicní intersticium a respirační bronchioly. Jeho původcem může být jak bakteriální, tak virová infekce, méně často pak i houby, plísně, nebo parazité.

Z bakteriálních původců jde nejčastěji o Streptococcus pneumoniae, Mycoplasma pneumoniae, Chlamyda pneumoniae a Haemophilus influenzae, u virových infekcí pak o virus chřipky A a B, RS-virus a adenoviry.

V závislosti na původci infekce se mohou částečně lišit i příznaky onemocnění, ke kterým patří především: horečka provázená někdy třesavkou a zimnicí, dráždivý kašel, který se v průběhu bakteriální infekce mění na kašel produktivní spojený s vykašláváním hlenu, bolesti v oblasti hrudní stěny. U virových infekcí bývá horečka zpravidla nižší, kašel si zachovává dráždivý charakter a připojuje se bolest hlavy a kloubů.

Pro nasazení vhodné léčby je nejprve nutné určit původce infekce. Zpravidla jsou nasazena perorální antibiotika (např. amoxicilin, cefprozim, cefuroxim aj.), při podezření na netypického původce se využívají zejména makrolidy (např. klaritromycin), tetracykliny (doxycyklin) a fluorochinolony (ofloxacin, pefloxacin).

Nekomplikovaný zápal plic, u kterého byla zahájena včasná odpovídající léčba zpravidla ustupuje během tří týdnů. Při těžším průběhu je vhodná hospitalizace pacienta, riziko onemocnění představují zejména další komplikace, ke kterým patří například sepse (systémová zánětlivá reakce na infekci), pleurální výpotek nebo syndrom akutní respirační tísně (ARDS).

Z dalších onemocnění a zdravotních komplikací (nejen) dětského věku, které provází kašel či bolest v krku, můžeme jmenovat např. akutní laryngitidu a bronchitidu, nebo spalničky. Zejména u pacientů dětského věku je nutné nepodceňovat příznaky zdánlivě banálních infekcí a věnovat jejich léčbě důslednou pozornost. Nedoléčená, nebo dokonce neléčená onemocnění mohou mít výrazný vliv jak na současný, tak budoucí zdravotní stav dítěte a jeho schopnost odolávat nejrůznějším infekcím.

-fro-